Kapela Tokio Hotel o jejich koncertu v Izraeli, krásných ženách a generaci, ze které historie už nehraje velkou roli
Konferenční místnost v Ritz Carltonu na Potsdamer platz v Berlíně. Gauč, pár židlí. Na stolu jsou gumový medvídci. Bill sedí na pravé straně gauče, před břichem si drží polštář a černě nalakované nehty se dotýkají polštáře. Napravo, na židli, je jeho dvojče Tom. Povalený, roztažený, dredy má přes tvář. Nalevo sedí Gustav, s čepicí, po celou dobu neřekl jediné slovo. Vedle něj je Georg, dlouhé rovné vlasy, s 20 léty je nejstarší člen kapely. Na přivítání si všichni stoupli, představili se, potřásli rukama. Georg si nabídnul něco k pití, nějakou vodu a kávu. Je to jejich páté interview za dnešek. Zeptali se kolik je. Krátce po třetí. Čas na svačinu, prohlásil Tom.
Cestujete po celém světě a nyní jste na pár dní opět v Německu. Jste šťastní, že tu opět jste?
Georg: Je to domov.
Bill: Známé zvyky, známé tváře, všechno známe velmi dobře. Vždycky nás něco v cizině překvapí. Tady v Německu můžeme víc relaxovat, protože tu jsme často. Kromě toho, jsme vždycky v zemi tak na dva až tři dny, máme směšně úzký čas, proto je to někdy velmi chaotické. Je to vždycky velmi speciální pocit, když se vrátíme.
6.října budete hrát v Izraeli v Tel Aviv. Jak se k tomu přišlo?
Tom: Opravdu se to stalo jako v každé jiné zemi, kterou jsme navštívili. Ve Francii, Polsku, Dánsku nebo kdekoli. Vždycky máme všude fanoušky, ještě než navštívíme zemi, ještě předtím než tam vydáme album. Všechno se mění přes internet. Abych vám řekl pravdu, až díky akci od izraelských fanoušků víme, že existují. Už jsme měli fankluby ve Francii, ještě 5 měsíců předtím, než jsme něco vydali. V případě Izraele, fanoušci začali akcí. Nasbírali kolem 5 000 podpisů, myslím, přáli si, abychom jednoho dne přijeli do jejich země. Jenom díky tomu víme, že nás Monsoon už tam je hraný v rádiu. To jsme nikdy nevěděli!
Vaše CD jsou vydány v němčině a mezitím taky v angličtině. Kterou verzi si můžou poslechnout v Izraeli?
Tom: Myslím, že anglickou.
Bill: Ale díky internetu je to mix obou. V zemích, kde jsme vydali anglické CD, poslouchají taky lidi hodně naše německé album. Například ve Francii.
Tom: Ve Finsku nás poslouchají v němčině. Vydali jsme tam anglické album, takže si lidi můžou vybrat. Pokud se nezajímají o němčinu, stále mají možnost porozumět naším textům.
Bill: Aby lidi rozuměli našim textům, je to pro nás důležité. Pro nás to je víc než dobrá hudba na tanec. Muzika je pro nás o pocitech. Díky tomu, už píšu opravdu dlouho texty, je to pro mě důležité, aby lidi rozuměli, o čem zpívám.
Jak jste se dozvěděli o petici od Izraelských fanoušků?
Bill: Lidi o tom psali na internetu. Taky to obdržela naše nahrávací společnost a náš management. Byl to obrovský papír s podpisy. Tak moc lidí psalo: Přijeďte a navštivte nás a zahrajte nám! Pomysleli jsme si, wow, to není možné!
Tom: Jsme víc než překvapeni..Myslím tím, Izrael, nikdy jsme tam nebyli. Pro nás, jako německou kapelu, je tam hrát opravdu něco speciálního.
Bill: Nevěděli jsme, že se tam o nás vůbec někdo zajímá.
Jste první německá kapela, která obsadila první místo v izraelských hitparádách.
Tom: Pár týdnů po tom, co jsme obdrželi tento obrovský papír s podpisy, už jsme byli na titulce izraelského Rock časopisu.
Další věc, kterou před vámi žádná německá kapela nedokázala.
Tom: Yeah, to je opravdu cool. A teď je to jako: nevíme, co očekávat.
Bill: Mluvili jsme s našim promo agentem, myslím vydávacím agentem. Taky si myslel, že je to úžasné. Řekl: zkusme to. Taky nevěděl, co očekávat, protože nikdy neorganizoval něco takového v Izraeli. Takže to pro něj taky bylo cizí. Rozhodli jsme se pro to všichni.
Hádám, že je to poprvé, co ambasáda hraje roli v organizování rockového koncertu?
Georg: To je pravda. Fanoušci poslali podpisy izraelské ambasádě v Německu.
Tom: Ambasáda nás pozvala a řekla nám to, byli jsme velmi potěšeni. Přijmuli jsme to pozvání.
Co vám přijde na mysl, když se řekne Izrael?
Tom: Právě teď mám otevřenou mysl. Není to jako když očekáváme určité věci v určitých zemích. Izrael, jaké by to bylo tam hrát? Doteď jsme o tom nepřemýšleli.
Bill: Protože už jsme viděli tolik zemí, tak víme, že určitá klišé nejsou stejně pravda. V mnoha zemích se nás lidi ptají: Ah jste z Německa, musíte pít hodně piva a jíst Bratwurst (párky), že ano? Vždycky si myslíme, okay to vůbec neděláme. Všechny tyhle klišé jsou naprosto hloupé.
Ale musí něco přijít na mysl o Izraeli. Obrázek, pocit.
Georg: Mám v mé mysli teplý obrázek.
Bill: Bude tam zajisté horko, je to Open Air, že ano?
Tom: Ano, to je pravda, zajisté Open Air. Teplo, ano, kromě toho o tom nemám ponětí.
Bill: Slyšel jsem, že Tel Aviv je pěkné město.
Tom: Pravda, známe pár lidí, kteří tam už byli. Řekli nám, že je to tam opravdu hezké zajisté a taky jsem slyšel, že tam jsou velmi krásné...
Georg: Velmi krásné ženy.
Tom: To proto se za každou cenu těšíme na vystoupení.
Georg: Dáme si nějaký čas na to, abychom na něco přišli...
O ženách?
Bill: O Izraeli.
Tom: Když cestujeme letadlem, je to vždycky trochu komplikované, ale máme trochu času kolem. Těším se na to docela.
Kolik času?
Tom: Myslím, že máme půl dne, před koncertem. Další den letíme do Amsterdamu na další vystoupení.
Řekněte, máte nějaké společnosti s Izraelí?
Bill: Kromě toho, nemám o tom tušení, jsme velmi otevření, když je nabídnuto. Jak už jsme řekli.
V Izraeli a Německu se očekává, že to vystoupení je zvláštní. Je to jako politicky významový. Proč si myslíte, že to je?
Tom: Zaprvé je to velmi zvláštní pro německou kapelu hrát v Izraeli.
Bill: Nevíte, do čeho se dostanete. Jak věci budou fungovat, když tam budete mít koncert? Můžete hrát opravdu cool open air, jsou tam dobrá místa na hraní?
Tom: Jsou tam nějaké americké hvězdy, které tam vystupovali, ale jsme první z Německa, kteří tam budou dělat vystoupení, to je zajisté. Ale zajisté to půjde dobře. Našli jsme dobrou open air lokaci, myslím, že to bude dobré.
Bill: Jsem nadšený. Těším se na fanoušky. Těším se na to. Bude to tak cool.
Tom: Je tu ale i tolik věcí, kterých se obáváme. Jak dostaneme naše věci do Tel Aviv? Je to otázka peněz. Další den musí naše věci zase do Amsterdamu. Zjistili jsme ale, že to není zase tak těžké. Můžete jednoduše dostat nějaké zařízení v Tel Aviv. Není to vůbec problém.
Bill: Něco, co jsem předtím nevěděl je to, že jsou lidi tak do muziky. Neměl jsem nikdy ponětí, co tam poslouchají za muziku. Tady v Německu nemáme žádnou jejich muziku.
Izrael-Německo to je velmi speciální příběh. Hraje to pro vás část?
Bill: Hmmm
Tom: No pro nás...ani nad tím nepřemýšlíme.
Bill: Neděláme z toho velkou vědu. Prostě se na to těšíme, je to pro nás velká čest být tam. Ale velmi často o nás píšou jako o poslech nebo tak. Nepopsali bychom se takhle. Jako někdo, kdo šíří německý jazyk nebo tak, nevím co. Všechno to zní šíleně. Tak se nevidíme. Děláme muziku, lidi se o nás zajímají díky tomu a je to vlastně velmi cool pocit.
Tom: Byli jsme velmi nadšeni, když jsme obdrželi pozvání od ambasády.
Potom i tak to ukazuje, že koncert je mimo obyčejnost.
Bill: A my jsme vděční našim fanouškům
Tom: Pro ně byla jediná možnost, jak nás získat přes ambasádu.
Bill: Jenom si představuji, jak by nějací němečtí teenageři rádi viděli izraelskou kapelu. Neměl bych tušení jak to udělat.
Georg: Nevěděl bych, jestli by německá ambasáda poslala podpisy.
Promiňte, ale musíme se vás zeptat. Hraje v tom holocaust nějakou roli?
Bill: No, samozřejmě, že jsme si toho vědomi. Ale jsme taky z jiné generace. Myslím, že naši fanoušci tam budou taky mladí. Bude tam stejná věková kategorie jako jsme my. Máme emocionální spojení přes muziku. O tom to celé je. Koncert nebude nijak spjat s tím, co bylo v minulosti.
Tom: Věřím, že nikdo nemá na mysli nic politického, nebo tak. Pro nás je to koncert, velmi vzrušující koncert. Jsme velmi vítáni v Izraeli a pro naše fanoušky nehraje minulost žádnou roli.
Školu jste nechali velmi brzy a měli jste nebo stále máte soukromého učitele. Dostali jste se k nacistické části v historii?
Všichni: Ano, samozřejmě.
Boj proti židům, holocaust, druhá světová válka - pohnuly s vámi tyhle témata?
Bill: Věřím, že to je téma pro každého. Pro všechny mladé lidi. Něco se o tom učíte ve školách, něco od prarodičů. Samozřejmě, že to jsou velmi náchylná témata. Jsou tu chvíle v historických hodinách, kdy jenom sedíte a nemůžete tomu uvěřit. Co se dělo, jaké byly složité časy..Nemůžete nějakým částem rozumět. Když se dnes vzbudíte a kouknete se kolem. Ta svoboda. Všechno, co můžeme dělat. Je těžké si představit, jaké to bylo v minulosti. Je už velmi šokující o tom slyšet, během studií. Ale myslím, že jako většina lidí v našem věku, žijeme současností.
Tom: A více se soustředíme na budoucnost.
Pamatujete na něco z dějepisu, co se vás dotklo u srdce?
Bill: Myslím, že by byla hloupost to dát do jedné věci.
Georg: Něco z té doby? Ten hroznej časovej limit do jedné věci, by nebyl dobrý.
Tom: Bylo tam opravdu hodně morbidních incidentů. Všechny se ani přesně neznají.
Bill: Moji prarodiče si někdy sedli a říkali nám o tom. Můj děda měl střepinu v noze. Je tu tolik věcí.
Tom: Když jedeme do dalších zemích, lidi někdy myslí na složitě špatné věci. Někdy se ptají: Jak je to teď u vás, jste z východu (Německa).
Bill: Můžete jíst banány? Na takové otázky se ptají. Opravdu. Nebo jestli můžeme vycestovat a naopak. Někdy ani neví, že to už není problém.
Tom: Někdy lidé říkají: řekněte nám nějaké anekdoty z DDR. Jaké to je žít na východě? Hey Bill a já jsme se narodili v roce 1989, v roce kdy byla Berlínská zeď stržena. Pro nás to vždycky bylo prostě Německo.
Hráli jste velké koncerty v Rusku a Polsku a taky jste vysoko v hitparádách. Ptali se vás v těchto zemích na německou historii?
Všichni: Ne, vůbec ne.
Bill: V Polsku nebylo vůbec nic a ani v Rusku. Kamkoli jdeme, je to o muzice.
Tom: Jsme vždycky velmi vítáni, všemi lidmi.
Mezitím, jste už hráli v půlce evropských zemích, před tisíci fanoušky. Jste v novém městě každý den. Které vzpomínky vám zůstali v hlavě? Co vás nejvíc zaujalo?
Bill: Byl jsem nadšen těmi městy. Opravdu mám rád Moskvu.
Georg: Neuvěřitelně krásná.
Bill: Nikdy bych to nečekal. Nejdřív to byl šok. Je to dlouhá jízda z letiště do centra. Nejdřív je všechno šedé a jednoduché, ubohý lidi tam. A potom....
Georg: Potom je všechno zlaté.
Bill: Je to jako hranice. Rozdíl mezi bohatými a chudými. To je taky smutný. Ale centrum Moskvy je úžasné.
Tom: Někdy se nás ptají, co bychom na té zemi změnili. Je těžké odpovědět. Jedeme do země, na jeden nebo dva dny a vidíme jenom dobré věci. Tisíce fanoušků, skvělou halu, všechno je krásné.
Bill: A potom je párty. V Moskvě si můžete vyjít opravdu dobře, šli jsme do restaurace odkud je vidět celé město. Jsou tam cool zážitky. A taky v Římě jsme měli pár dní volno. Bylo to šílené to všechno vidět. Když popřemýšlím, že jsme ve všech těch zemích a fanoušci tam křičí.
Tom: Je to ohromné!
V Paříži jste měli vystoupení tohle léto na národní francouzský svátek pod Eiffelovkou. Před půl milionem lidí.
Bill: Musíte si to představit, že v ten den všichni, všichni lidé z Paříže přišli na tu ulici. Každý z města je tam vítán. Před podiem byli boxy z několika řadami, přes celou ulici. Nebylo možné vidět na konec. Zpíváte a celé město vás slyší. To je neuvěřitelné.
Tom: Myslíte, že před sebou máte velkou obrazovku. Tolik lidí, nemůže být pravda.
Georg: Hráli jsme tři písně a bylo to ohromné.
Můžete nám říct, co pro vás znamená být němci? Má to pro vás mínění?
Bill: Mínění? Samozřejmě, že tu je spojení, cítíme se tu jako doma, vyrostli jsme tu.
Tom: Možná budeme mít byt v jiném státě jednoho dne, ale neumím si představit, že bych se odstěhoval z Německa naprosto.
Bill: Je to pořád takhle, vidíte tolik krásy, ale přijdete sem a je to.
Georg: Není jiné místo jako domov.
Bill: Nikdy nikdo nezapomene, že naše kariéra začala tady. Tady jsme měli první TV show, tady jsme natočili naše první video. Tady je to pořád originální.
Samozřejmě, že jste ptáni v jiných zemích, co je pro vaši zemi typické. Typický němec. Jak odpovíte?
Bill: Nikdy na tohle neodpovídáme.
Georg: Zdržujeme se těhle stereotypů. Žádné pití piva, jedení párků.
Bill: Hlavně v Berlíně je hodně odlišných kultur, jak by se to dalo popsat v jedné větě? Hodně lidí se nás ptá na popsání kapely třemi slovy. Nemůžete to udělat s kapelou, natož se zemí. Musíte to vidět. Musíte tu být. Cítit to. Potom o tom můžete mluvit.