GS: Jak se máte?
Bill: Dnes relaxujeme a právě začal náš den. Vzbudili jsme se ve 3:00 odpoledne díky budíku.
Georg: Byl bych štastný ještě za takový dvě hoďky.
Tom: Jsme skuteční vlky spáči. Klidně spim do 7 odpoledne a nic si s toho nedělám.
GS: Naštěstí nemusíte chodit do školy. Museli by jste vstavat v 7 ráno a to musí být naročnější...
Bill: 7 hodin! To by bylo užasný! Já vstával v 5:30, protože v 6:30 odjížděl autobus.
GS: Kolik času ráno potřebuješ, aby jsi si udělal vlasy:
Bill: Né moc. Jsem v koupelně okolo 30 minut.
GS: Nosíš v tomhle stylu vlasy každý den?
Bill: Většinou ano. Když ne mám čepici. (kšilt, klobouk)
GS: Umíš si představit, že by si na jeden den měl krátké vlasy?
Bill: Měl jsem už kratké vlasy, bylo to před rokem a něco k tomu. Zaleží na mé touze a naladě. Ale, když mi bylo 10 měl jsem delší vlasy a podobná hairstyling jako teď.
GS: Máš nějaký model podle kterýho máš vlasy? Čteš modní časopisy?
Bill: Ne, vůbec ne. Když mám touhu změnit, změním to podle toho jak to citím já.
Tom: Bill vždy rád experimentoval! (smích)
GS: To už jste měli skupinu?
Tom: Ah, ano, band už je starý 6let. Bill se vždy chtěl prosadit v hudbě, od doby co nám bylo 7. V té době jsme nosili monterky. (usměv) Pak to začalo. My jsme začali být odlišní. On začal nosit make-up, co změnilo jeho identitu. To bylo pro mě nepředstavitelný! (smích)
Bill: Tak je to často z dvojčaty, pokud jsou jejich životy identické nebo nemají nic společného. My máme opravdu ruzné osobnosti. Jsme každý jiný a myslím, že to tak i zůstane.
GS: Není to TH tajemství? Nikdo nevypadá stejně.
Tom: Vždycky jsme byly takový. Posloucháme uplně jinou hudbu. Shodneme se v hudbě co hrajeme ale nemáme stejné hudební chutě.
GS: Které všechny skupiny máte rádi?
Bill: Když mají koncert Green Day nebo Rolling stones jdeme se tam přirozeně podívat. Mysíme je vidět!
GS: Na vašem singlu "Übers Ende der Welt"zpívate o vybuchu volnosti. Neměli jste někdy touhu říct: "Tento týden jjsme otravený Tokio Hotel"?
Bill: V tom songu, říkáme, že se nemusíme bát začít nový život. Je to přesně to co jsme udělali. Opustili jsme náš starý život a byly v hozeni do uplně nového. Je to přesně to, co jsme chtěli. O tom stát na podiu a zpívat jsem snil. Samozhřejmě vyrostli nové hranice. Ale s hudbou, vždy mužeme začít znovu.
Tom: Například: škola, náš sen je jí dodělat. Vypracováváme naše domací prace jak jen je to možné, tak o tom nemusíme mluvit.
GS: Jestli se rozpadnete, mohli by jste dělat něco jiného?
Bill: I kdyby, jsme mladí a už zodpovídame za sebe. Je tam tým a lidi pro koho pracujeme, ale není tam nikdo kdo by nám diktoval co musíme dělat. Děláme to, co je pro nás charakteristické. Nikdy jsem nedělal věci, jak mi je někdo předepsal. Proto pro mě vždy škola byla problém. A teď mužu dělat to co chci!
GS: Ale je pravda, že vy nežijete jako mládež ve vašem věku... Nemužete tak snadno do nočních klubů s flirtovat, nebo ano?
Bill: Ano, to mužeme taky.
GS: ano, ale další den budete v tisku!
Bill: Ano, často, ale není to nic vážného. Chodíme často ven a žijeme stejný život jako ostatní mladí lidé. Samozřejmě nemáme na to moc času, ale je to pěkné.
Tom: OMG, Flirtovaní je v pohodě, ale musíme o tom mlčet! (smích)
GS: Ty jsi neupovidanější ze skupiny?
Tom: Bah! upovídaný! Neřekl bych... Jsem velmi normální.
GS: Co myslíš pod pojmem "normální"?
Tom: V mém životě jsou pro mě dívky duležité, hodně věcí se přihodí..
GS: To samý pro Tebe, Bille?
Bill: Ne, vůbec ne, pro mě je to jiný. Mám malo času tolik lidí poznat... Před několika lety to bylo jednochý, ale teď už ne. Teď je to težší opravdu někoho poznat. Ale jak já sám říkám, jednou budu mít příležitost na mírumilovné setkání s dívkou. Tak, já to nechci urychlit...
GS: Co by se stalo, kdyby se jeden z vá opravdu zamiloval?
Bill: Bylo by to tvrdý. Protože ze zkušenosti vím, že pro nás je hudba vždy na 1. místě. Dřív,když jsme po škole hráli ve zkušebně, holky malokdy přišli. Byly naštvaný, že travíme víc času se skupinou než snimi. Vetšinou po čase vstah selhal. Přirozeně, přesto se muže stát, že mi se opravdu zamilujeme a budeme chtít ocenit naši lásku.
GS: Jaký typ holek se ti libí?
Bill: Nemám určitý typ. a když se ohlídnu na mé expřítelkyně, všimnu si , žeb byly ruzné.
Tom: Mužu dát piklady krasných žen, ale nemám určitý typ.
GS: Koho tedy například shledáváš krasným?
Tom: Angelina Jolie
GS: Promiňte?
Tom: Ok, já vím je o 15 let starší než já... Ale její věk mi nevadí!
Bill: Ok, když bych měl jmenovat někoho stejně stareho, řekl bych Olsen-Twins
GS: Oba?
Tom & Bill: Oba!
GS: Čeho si na nich ceníte?
Bill: Jsou opravdu roztomilé. Ale myslím, že obě mají přítele. A já nejsem ničič vztahů!
Tom: Přítel není překážkou... (úsměv)..má dobrej přístup :D
Bill: Dnes relaxujeme a právě začal náš den. Vzbudili jsme se ve 3:00 odpoledne díky budíku.
Georg: Byl bych štastný ještě za takový dvě hoďky.
Tom: Jsme skuteční vlky spáči. Klidně spim do 7 odpoledne a nic si s toho nedělám.
GS: Naštěstí nemusíte chodit do školy. Museli by jste vstavat v 7 ráno a to musí být naročnější...
Bill: 7 hodin! To by bylo užasný! Já vstával v 5:30, protože v 6:30 odjížděl autobus.
GS: Kolik času ráno potřebuješ, aby jsi si udělal vlasy:
Bill: Né moc. Jsem v koupelně okolo 30 minut.
GS: Nosíš v tomhle stylu vlasy každý den?
Bill: Většinou ano. Když ne mám čepici. (kšilt, klobouk)
GS: Umíš si představit, že by si na jeden den měl krátké vlasy?
Bill: Měl jsem už kratké vlasy, bylo to před rokem a něco k tomu. Zaleží na mé touze a naladě. Ale, když mi bylo 10 měl jsem delší vlasy a podobná hairstyling jako teď.
GS: Máš nějaký model podle kterýho máš vlasy? Čteš modní časopisy?
Bill: Ne, vůbec ne. Když mám touhu změnit, změním to podle toho jak to citím já.
Tom: Bill vždy rád experimentoval! (smích)
GS: To už jste měli skupinu?
Tom: Ah, ano, band už je starý 6let. Bill se vždy chtěl prosadit v hudbě, od doby co nám bylo 7. V té době jsme nosili monterky. (usměv) Pak to začalo. My jsme začali být odlišní. On začal nosit make-up, co změnilo jeho identitu. To bylo pro mě nepředstavitelný! (smích)
Bill: Tak je to často z dvojčaty, pokud jsou jejich životy identické nebo nemají nic společného. My máme opravdu ruzné osobnosti. Jsme každý jiný a myslím, že to tak i zůstane.
GS: Není to TH tajemství? Nikdo nevypadá stejně.
Tom: Vždycky jsme byly takový. Posloucháme uplně jinou hudbu. Shodneme se v hudbě co hrajeme ale nemáme stejné hudební chutě.
GS: Které všechny skupiny máte rádi?
Bill: Když mají koncert Green Day nebo Rolling stones jdeme se tam přirozeně podívat. Mysíme je vidět!
GS: Na vašem singlu "Übers Ende der Welt"zpívate o vybuchu volnosti. Neměli jste někdy touhu říct: "Tento týden jjsme otravený Tokio Hotel"?
Bill: V tom songu, říkáme, že se nemusíme bát začít nový život. Je to přesně to co jsme udělali. Opustili jsme náš starý život a byly v hozeni do uplně nového. Je to přesně to, co jsme chtěli. O tom stát na podiu a zpívat jsem snil. Samozhřejmě vyrostli nové hranice. Ale s hudbou, vždy mužeme začít znovu.
Tom: Například: škola, náš sen je jí dodělat. Vypracováváme naše domací prace jak jen je to možné, tak o tom nemusíme mluvit.
GS: Jestli se rozpadnete, mohli by jste dělat něco jiného?
Bill: I kdyby, jsme mladí a už zodpovídame za sebe. Je tam tým a lidi pro koho pracujeme, ale není tam nikdo kdo by nám diktoval co musíme dělat. Děláme to, co je pro nás charakteristické. Nikdy jsem nedělal věci, jak mi je někdo předepsal. Proto pro mě vždy škola byla problém. A teď mužu dělat to co chci!
GS: Ale je pravda, že vy nežijete jako mládež ve vašem věku... Nemužete tak snadno do nočních klubů s flirtovat, nebo ano?
Bill: Ano, to mužeme taky.
GS: ano, ale další den budete v tisku!
Bill: Ano, často, ale není to nic vážného. Chodíme často ven a žijeme stejný život jako ostatní mladí lidé. Samozřejmě nemáme na to moc času, ale je to pěkné.
Tom: OMG, Flirtovaní je v pohodě, ale musíme o tom mlčet! (smích)
GS: Ty jsi neupovidanější ze skupiny?
Tom: Bah! upovídaný! Neřekl bych... Jsem velmi normální.
GS: Co myslíš pod pojmem "normální"?
Tom: V mém životě jsou pro mě dívky duležité, hodně věcí se přihodí..
GS: To samý pro Tebe, Bille?
Bill: Ne, vůbec ne, pro mě je to jiný. Mám malo času tolik lidí poznat... Před několika lety to bylo jednochý, ale teď už ne. Teď je to težší opravdu někoho poznat. Ale jak já sám říkám, jednou budu mít příležitost na mírumilovné setkání s dívkou. Tak, já to nechci urychlit...
GS: Co by se stalo, kdyby se jeden z vá opravdu zamiloval?
Bill: Bylo by to tvrdý. Protože ze zkušenosti vím, že pro nás je hudba vždy na 1. místě. Dřív,když jsme po škole hráli ve zkušebně, holky malokdy přišli. Byly naštvaný, že travíme víc času se skupinou než snimi. Vetšinou po čase vstah selhal. Přirozeně, přesto se muže stát, že mi se opravdu zamilujeme a budeme chtít ocenit naši lásku.
GS: Jaký typ holek se ti libí?
Bill: Nemám určitý typ. a když se ohlídnu na mé expřítelkyně, všimnu si , žeb byly ruzné.
Tom: Mužu dát piklady krasných žen, ale nemám určitý typ.
GS: Koho tedy například shledáváš krasným?
Tom: Angelina Jolie
GS: Promiňte?
Tom: Ok, já vím je o 15 let starší než já... Ale její věk mi nevadí!
Bill: Ok, když bych měl jmenovat někoho stejně stareho, řekl bych Olsen-Twins
GS: Oba?
Tom & Bill: Oba!
GS: Čeho si na nich ceníte?
Bill: Jsou opravdu roztomilé. Ale myslím, že obě mají přítele. A já nejsem ničič vztahů!
Tom: Přítel není překážkou... (úsměv)..má dobrej přístup :D
GS: Jak se Vám podařilo napsat songy s alba Zimmer 483?
Bill: Psali jsme je loni, tak ruzně, prostě když jsme měli čas. Behem té doby vetšina napadů přišla sama. Před Vánocema jsme šli do studia v Hamburgu. Vzali jsme si z našeho času, který byl podstatný. Vyjadřujeme hodně věcí, co se událi v našich životech. Hodně songů mluví o našich zkušenostech.
GS: Co se stalo v místnosti 483?
Bill: To není jen místnost, kde byly orgie. Tato místnost existuje a je velmi duležitá.
Tom: Ah, kdyby jsme měli psát song a každý místnosti, kde jsme měli orgii!...( vybouchne smíchy)
Bill: Teď vážně, napad na Hilf mir fliegen" mě přepadl v letadle. Někdy jsou chvíle, kde se necitíte dobře, a musíte všechno to vyřešit, potřebujete tyhle momentky. Seděl jsem vysoko nahoře a koukal dolů, na lidi, kteří byly malý a daleko ode mě. Uvědomil jsem si, že muj problém není tak važdy... a já ho mužu hodit za hlavu a ... zakopat!
GS: Co si měl za starost?
Bill: Každodenní problémy. Nejsou nijak dramatický, ale když vaše prace nejde dobře, mužou být unavení. Nejsou to jen zaležitosti života a smrti nebo zoufalství. Ale zkažené nahrání, texty, které nepasujou nebo o stesku po domově mužou být depresivní. Trochu nám chybí rodiny...
GS: Nebojíte se o rodinu, když je někdo nemocný, nebo snad válka?
Bill: Ano sou veci, které mě opravdu děsí. Citím vevnitř uplná muka, je to takový druh výstrahy. Muže to být asi cokoli.
Georg: Stejně, my ještě doteď máme trému. Neužíváme si to proto vůbec. Je to to nejhorší na každym koncertu.
GS: Ale, zdá se jako kdyby jste si vždy sebou byly na 100% jistí.
Bill: To je normální. Ale lidi by se divili, jak umíme nervit. Není se mnou řeč půl hodiny před koncertem, ať tam venku čeká 50 párů očí jako tomu bylo předtím nebo 50 000...
Tom: (nostalgicky) : Ah, čemu říkáme "předtím"? Není to zas tak dávno..
Bill: A nahle se ocitnete ve velké koncertní hale. Udělali jsme obrovský skok. Od nejmenšího navrchol.
GS: Ptáte se samy sebe, proč se to stalo zrovna vám? Je tisíce klubových skupin co sní o slávě. Proč Tokio Hotel?
Bill: Byla to štastná náhoda... Ovšem, v magdeburgu je spousto dobrých mladych hudebníků, kteří jsou ohromní.. Magdeburg je místo, kde se hudbě nedostává pozornost. Mslím, že stačí být objeven. Jenže to se stává zhřítka.
Tom: Co se skupin týká, tam se nikdo nemuže živit jen hudbou. Jsou v blízkosti jen 3 nebo 4 kluby.
GS: Tak proč vy?
Bill: Jednou, jen jednou, byly jsme ve správný čas na správném místě a potkali jsme se s naším producentem Peterem Hoffmanem... Obvykle jsme posílali demo nahravky nahravacím společnostím, které vůbec nereagovali ale my to nevzdavali. Ty pasky tam musí ležet doteď, nebo už je vyhodili. Zpívaní na koncertech je nejduležitější. Vždy jsme vystupovali, kde jsme mohli.
GS: Muselo být publikum ohromené, aby to mohlo mýt taký dopad?
Bill: V showbysnysu je postatné být jiný než ostatní. Když se podíváme na většinu hvězd, všechny majínějakou značku, něco speciálního. Kapela přináší svoje vlastní charakteristiku, vlastní zvuk. Vždycky se sami sebe ptáme na tuhle otázku, kolik lidí se dokáže dát dohromady s tou kapelou. Ale ani kapela, či nahrávací společnost tohle předem neví. I když je to experimentář...
GS: Co je na Vás speciálního?
Bill: Například, doted nejsem přesvědšený o uspěchu a potlesku. Jsem osobnost, co má na vše svůj vlastní pohled a hodně diskutuje. Dělám to dodnes. Nedokažu se smiřit s odpovědí, co se mi nelibí.. Toma a mě ve druhém ročníky oddělili. Učitelka to vysvětlila tak, že jsme do kupy nezvladatelní. Myslela to tak, že jsme spolu byli moc silní! Byla to pro nás hrozný...
GS: Bojíte se že brzo všechno vyprchá?
Tom: Ah, je to jako v období "Durch den Monsun", kdy jsme byli kritizováni. Ta píseň byla thema nr. 1 získali jsme všechny možné ocenění jako "Nejlepší nováček" a někteří lidé řekli, že to je šílenství, pobláznění. No a nebylo! Máme i další hity!
Bill: Víme že se muže všechno najednout převrátit, ale je tu mnoho užasných věcí, co nás drží..
GS: Myslíte že dobyjete Ameriku?
Tom: Připravujem se na to. vyšlo teď anglické album, ale nejdřív potřebujeme vedět jestli se bude libit nebo ne. Nejdřív se koncentrujeme na Německo a Evropu.
GS: Postavíte se na podium i ve 40 jako Rolling Stones?
Tom: Myslim že je dobrý že ještě v tomhle věku stojej na podiu, byla by to škoda kdyby tito lidé neexistovali. Když je hudba váš život, proč byste se tam nemohl postavit i v 60-ti?
Bill: Nedokažu si představit, dělat něco jiného. Ale nemám ponětí jak to bude až mi bude 60. Kluci z
Stones jsou opravdu vytrvalý a energický. Tak je vše přirozené!