close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Review dívky, která strávila půl hodiny s TH!

30. května 2007 v 18:32 | .M.i.k.y. |  články
Majitelka www.tokiohotel.org.uk měla šanci udělat s klukama interviwe na jejich hotelu, dala review na svoji stránku.
Pondělí, 28.května 2007
Tohle není obyčejné review - psala jsem ho s velkou láskou. Užila jsem si svoje interview tak moc, že se o to s vámi prostě musím podělit. Když nad tím přemýšlím, tak jsem si psaní tohohle review taky moc užila, že si myslím, že bych svého učitele angličtiny udělala šťastným. Čtěte, jestli hledáte humor, který vám přivede slzy na vaše tváře. Tohle review je 100 % pravdivé. Užijte si ho!
Čekám venku před pokojem 3077, žena vyšla ven a řekla mi, že kapela chce pět minut odpočinku. A zavřela dveře, kde jsem viděla Toma Kaulitze, jak chodil po místnosti. Je tak vysoký v opravdovém životě! Otočila jsem se jakmile se dveře zavřely, moje ústa se mírně otevřely a na tváři se mi objevil úšklebek. Flustrovaná novinářka udělala letmý pohled na zavřené dveře a promluvila na mě:
"Je to trochu zastrašující, je tam tolik lidí."
Bez nějakýho vysvětlování si vykračovala po chodbě dolů, a nechala mě mým vyděšeným myšlenkám.
"Mám předpokládat, že jsou nafoukaní a těžko se jim bude mluvit?" zajímalo mě.
Za zdmi bylo slyšet německé hlasy a smích, jak spolu ti lidé mluvili. Najednou mě ta žena, která mi řekla, abych počkala, pozvala dovnitř, konečně jsem uviděla Tokio Hotel. Šla jsem k nim přes místnost a přitom jsem si říkala "Myslíte, že tady otravuji?". Byla jsem překvapená jak malá ta místnost byla, možná to bylo i tím, že tam bylo asi kolem dvanácti lidí, kteří po této místnosti pobíhali sem a tam.
Přišla jsem k Tokio Hotel, představila jsem se jim a řekla odkud jsem a připadalo mi, že jsem to skoro snad i šeptala. Bill Kaulitz okamžitě mi potřásl rukou (ostatní si zatím sedali na židle). Na stole, vedle Georga, bylo asi osm sklenic coly. Byli snad v téhle místnosti celý den?
Jakmile jsem si sedla vedle té ženy od nahrávací společnosti, byli přede mě postaveny kamery a diktafon.
"To je dobrý, je to zaplé," ozval se jakoby hlas za mnou. Udělalo mě to klidnou, začala jsem konečně dýchat a mohlo se začít.
"Rozumí německy?" nesměle jsem se usmála a těšila jsem se, jak tohle řeknu své učitelce němčiny, takové dobré zprávy!
Změnila jsem téma na sensitivní ale nezbytné téma. "Jste svobodní?" zeptala jsem se. Bill se zasmál a začal mluvit, že je to smutné, ale nemají na přítelkyně čas, ale jednou by našel pravou lásku velmi rád. Jeho komentář mi prostě vykouzlil na tváři typický dívčí úsměv - Tom si hodlá najít nějakou dívku z jiných zemích, nějaké ve které byli! Když se můj úsměv zase zklidnil podívala jsem se na Toma - pousmál se nazpátek a zatřásl hlavou s tím svým klukovským úsměvem. Když jsem se nenápadně podívala na hodinky, zjistila jsem, že můj čas ubíhá. Rychle jsem oznámila, že se vrhnu na otázky od fanoušků. Žena vedle mě vypadala zničeně - zničila jsem ji její večerní plány?! První otázka mi byla na stránce do očí a tak jsem se zeptala Tokio Hotel:
"Jste věřící?" upozorňuji, že jsem nevěděla, že Gustav je protestant.
Uvědomila jsem si, že nemůžu strávit s klukama celý večer, čas utíkal. Podívala jsem se na ženu vedle mě, a zeptala jsem se ji, jestli s klukama můžu mít fotku. Moje sestra si samozřejmě taky nenechala ujít příležitost chvíle slávy. S Billovou rukou, která byla na jejím rameni se ji na tváři taky objevil úsměv. Všichni jsme na objektiv udělali "Käse!" (Něco jako český "Sýr" jak se říká do objektivu) a zasmáli jsme se jako nejlepší přátelé.
Uvědomila jsem si, že tohle je jeden z těch životních okamžiků, kdo se zajímá o plány té ženské? Zmizla jsem z našeho pózování a začala dělat fotky jenom tak.
"Podepíšete to pro mě?" kolik lidí, kteří s nimi dělají interview se jich ptá o autogram? Bill se zeptal na moje jméno - jako jediný to udělal - a snažil se podepsat fotku s mým nemožným perem. Bodyguard to zpozoroval a podal mu pero na podepisování, aby ho mohl použít.
"Určitě se to poničí" řeknu mu. On se jenom podívá a odpoví.
"To se nikdy nezničí." podívala jsem se jinam, a nebyla jsem schopna odpovědět. "Oh, okay." řekla jsem.
Bill dokončil svůj podpis s nadšením a podal obrázek Tomovi. Sednul si na kolena na pohovku jako kdyby se chystal skočit. Opravdu jsem se o něj bála a tak jsem jeho slovy řekla "Spring nicht", aby jako neskočil. Neříká mu "Leb die sekunde" aby užíval dne, nejenom za okny? Vstal z pohovky a šel otevřít okno. Podíval se se zájmem do ulice pod ním.
"Bille, líbí se ti Londýn?" zeptala jsem se ho, a Georg mi už jako poslední podepisoval fotku. "Ano", říká s úsměvem. Překladačka vyrušila tuhle srdceryvnou konverzaci tím, že by tu TH rádi měli nějakou tu prohlídku.
Vyšla jsem z místnosti nakonec společně s bodyguardem a říkala jsem té ženě od společnosti, jaký dojem na mě to interview udělalo. Ohh! Rychle! Uvědomila jsem si - poprvé ve svém životě jsem využila sport - vrátila jsem se do místnosti.
Uviděla jsem Gustava, objala jsem ho a dala mu polibek na tvář, vypadal zajímavě a trochu překvapeně. Jeho reakce dala oznámení zbylým členům kapely, objala jsem pevně Billa kolem pasu. Tom mi nabídnul svou tvář a stejně tak i Georga jsem políbila na sbohem na tvář.
"Bye!" řekla jsem s úsměvem, přejíc si, abych nemusela opustit pokoj 3077. Dveře se zavřely. Jaká to úžasná půlhodina. Hned po tomhle jsem jela domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama