close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Brejlounek??? Už nikdy!!!-XXIII.

30. října 2006 v 16:00 | kler |  FF-Brejlounek??Už nikdy!!
Brejlounek??? Už nikdy!!!-XXIII.
Rozhodla sem se tak a své rozhodnutí už nezměním. Chci, aby Tom věděl, že má syna. Chci ho vidět po tak dlouhý době. Vim jak moc mi ublížil a nikdy na to nezapomenu, ale tím co se stalo, sem si něco uvědomala. Radši budu s ním než s kýmkoliv jiným na světě. Doufám, že mě má ještě aspoň trochu rád.
"A jseš si naprosto jistá tím, co chceš??" zeptá se mamka.
"Ano, sem."
Druhý den si zamluvim jízdenky do Berlína a Hotel na 1 noc. Sbalim nám věci. Nevěřili byste, kolik takový malý děcko s sebou potřebuje oblečení a všech různých věcí.
"Vystupovat!" Hlásí průvodčí naší stanici. Popadnu kočár a dalších dvacet tisíc tašek a všechno se to snažim nějak dostat z toho zpropadenýho vlaku!!
"Nepotřebujete pomoct??" zeptá se mě někdo. Ať je to kdokoliv, je mi to jedno. Pomoct teď potřebuju a to nutně!!
"Jo, to byste byl moc hodnej." Podám mu tři taška a dva kufry.Dostaneme se ven a vlak odjíždí. Pomůže mi s věcma až na nádraží. Když se na něj chci usmát a poděkovat mu ztuhnu. I on vypadá jakoby mu uletěli včely.
"Neli?? Si to ty??" zeptá se mě.
"Bille??" To snad není možný!! Já tady potkám zrovna jeho!!
"Co tu děláš??" zeptám se ho.
"No jedu za bráchou a co ty??"
"Ehm…taky." Řeknu. V tom se ozve Erik. To by nebyl on, aby si taky něco nepřidal.
"To….to je tvoje??" zeptá se mě Bill. Přikývnu.
"Jmenuje se Erik." Bill se k němu skloní a zadívá se mu do očí. Pak se podívá tak nějak divně na mě. Doufám, že mu to nedošlo!! Ne to ne.
"Já si zavolám taxíka, kterej mě hodí do hotelu, tak pak se asi ještě uvidíme. Zatím ahoj." Mizim co nejrychleji to jde, aby nepojal podezření.
Když mě taxík vyhodí u hotelu a zavedou mě do pokoje vybalim si a usednu k televizi. Všude samí zprávy ohledně katastrof, neštěstích, vraždách….nevydržim to a vypnu jí.
"Tak půjdem na to Eriku??" podívám se na něj a on se usměje. Rozumí mi. Jdu se upravit. Jsem ráda, že sem dokázala tak rychle po porodu zhubnout. Vejdu se do normálního oblečení bez problémů. Obleču si volnější džíny a k tomu bílý tílko. Decentně se namaluju a jdu obléct Erika. To trvá poněkud déle, ale musí na Toma udělat dojem. Vyrazíme a za chvilku už stojíme před nemocnicí. Zeptáme se na "recepci" kde leží Pan Kaulitz a sestřička nám vyjde vstříc.
"4.patro pokoj 412." Mile se na nás usměje a já jí úsměv oplatím. Když dorazim do patra, všimnu si, že před pokojem stojí Gorily. To sem si mohla myslet, že tu bude nějaká překážka. Dojdu až před dveře a už se ke mně vrhá jedna z goril, když tu se zarazí a zadívá se na mě. Je to Ben!!!!
"Nelo??
"Ano, sem to já. Jdu za Tomem." Přikývne a pustí mě dovnitř.
U postele sedí Bill, když vejdu zvedne hlavu a usměje se.
"Tak já vás tu nechám." řekne a odejde. Ještě pohladí Erika a už zavírá dveře. Tom ke mně byl doposud otočenej zády, takže si mě nevšiml, ale když Bill odešel, otočil se a oněměl.
"Nelinko!!!!!! Si to ty????????" řekne a je vidět, že kdyby mu k posteli nevedlo snad tucet drátů, okamžitě by vstal.
"Ano sem to já Tome. A tohle…..to je Erik." Ukážu na drobečka, co si právě hrál s palcem u nohy. Tom se na něj zahledí a pozorně si ho prohlíží.
"Kolik je mu??" zeptá se. Je mi jasný co teď přijde. Všechno co sem si kvůli němu prožila, kvůli dítěti, teď bude všechno jedno. Záleží na tom, co udělá.
"Jsou mu necelé dva měsíce." Řeknu a podívám se mu do těch jeho krásnejch očíček, stejnejch jako má Erik. Tom začal počítat =) Pak zbledl a podíval se na mě, pak na Erika a zase na mě.
"Takže….takže….Erik je ….je ….můj?? vykoktá a čeká co řeknu.
"Je." Potvrdim mu to. Tom nejdřív neví, co má říct. Pak se rozzáří a pozoruje Erika.
"Takže já mám syna!!!! Já sem táta!!!" vykřikne radostně. Vidim mu v očích slzy štěstí i já se jim neubránim. Ale co já??
"A ty??" zeptá se mě.
"Já sem za tebou přijela, abych ti ho ukázala. Víš, když sem se doslechla, co se ti stalo, zjistila sem, že bez tebe nemůžu být. Uvědomila sem si, že….že tě pořád miluju." Sdělim mu.
"Já tebe taky. Stále a navždy. Nikdy sem nepřestal doufat, že se ke mně vrátíš. Nikdy sem si neodpustil, to co sem ti proved a nikdy si to neodpustím, ale doufám, že to časem napravím. Slibuju, že se o vás postarám jak to nejlépe půjde." Obejme mě a políbí mě. Nikdy sem nebyla šťastnější. Mám nejlepšího kluka na světě, krásnýho syna a to všechno během chvilky. Tom si vezme Erika do náruče a on za chvilku usne.
Miluju je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Black Lady Black Lady | Web | 2. prosince 2006 v 17:43 | Reagovat

To je strašně nádherná povídka!!!!!!Moooocinky mooooc se mi líbila!!!!!Fáákt!!!

2 Christi Christi | 8. prosince 2006 v 18:48 | Reagovat

to je jedna z nej nej nej nej povídek co sem kdy četla=))))!!!!!!!!

3 **Kačka** **Kačka** | E-mail | Web | 26. června 2007 v 21:30 | Reagovat

To je úžasný!!!! Hey,honem dál!!!! A chtěla jsem se zeptat,jestli bych ji nemohla dát na blog(??),kdyžtak mi dej vědět na blog,jo?? díky........ je to super!!! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama