Brejlounek??? Už nikdy!!!-XII.
Opět já:
Ráno se probouzim s dobrou náladou. Jdu do kuchyně a chci si udělat čaj, ale nemůžu ho najít. Už sem prohledala snad všechny skříňky, šuplíky a poličky, ale nic.
"Ááááááááá támhle je nějaká pixla, ve který by to možná mohlo být." Dívám se na modrozelenou krabičku na poličce dočista nahoře. Přinesu si židličku, ale takovýhle akrobatický kousky se na mě hned po ránu podepíšou tvrdym dopadem na vykachličkovanou zem.
"Jau!!! tam bude modřina jak kráva!!!" nadávám a mnu si přitom naraženej zadek. Vtom se do kuchyně přiřítí dvojčata v závěsu s Chris.
"Co se stalo??? A proč tak řveš??" zasypávaj mě otázkama a pomáhaj mi na nohy.
"Nic mi není, jenom po ránu nesmim provozovat tak akrobaticky náročný cviky." spiklenecky na ně mrknu.
"A cos hledala, než si spadla ze židle??" zeptal se Tom, když podle situace vytušil, co se asi stalo.
"Čaj…nemůžu ho zaboha najít!!" postěžuju si. Tom otevře skříňku před náma a vyndá z ní 5 druhů čajů v krabičce.
"Myslíš tyhle??" zeptá se a povytáhne obočí. Zrudnu, vytrhnu mu jí z ruky a jdu si ho konečně udělat.
"No, tak když už si nás takhle nemile vzbudila, tak nám aspoň udělej snídani." prosebně se na mě všichni 3 zadívaj.
"Tak jo, ale moc si na to nezvykejte!!" upozornim je a rozhodnu se uvařit každýmu omeletu. Kupodivu se mi povedla. Nandám jim na talíř a podsunu jim to pod nos i s čajem.
"Oooooo to je mi, ale obsluha, to bych si dal líbit každý den." Pochutnává si Bill a pěje ódy na moje kulinářské umění.
"Na to zapomeň! Ráno spadnu ze židle, narazim si pozadí a za trest vám ještě musim udělat snídani, tomu se říká příjemné ráno!" hudruju a sednu si s mojí omeletou (samozřejmě sem si na ní dala nejvíc záležet =)) na sedačku.
"Ale no táááák. Přece by ses na nás nečertila." chlácholí mě Tom a hladí mě po zádech. Ne, že by mi to nebylo příjemný, naopak, ale sem trošku nervózní tak odejdu umýt nádobí.
"Já bych ti to naražený místečko klidně namasíroval, aby to tolik nebolelo." nabídne se nevinně Bill a Tom po něm hodí zákeřný pohled. Ušklíbnu se na něj a slušně odmítnu. A prej, že to nejsou žádný zvrhlíci =)
"Tak co budem dneska dělat??" ozve se Chris.
"No já bych se dneska celej den jenom flákal." řekne Bill a rozvalí se do křesla.
"Nebo by sme se mohli jít vykoupat do jezera, který je odtud kousek." navrhne Tom a mrkne na mě.
"Zima ještě není, tak si musíme užít posledních pár letních dní, než začne opravdovej podzim."
"Tak jo, ale ne, že nás budete topit!!" pohrozíme klukům a jdem se převlíknout do pokoje.
"Halooooo kluci už ste připravený??" voláme na ně, když čekáme už 10 minut před pokojem, převlečený a nachystaný.
"Ale joooo, dyť už se ženem. Vy toho taky naděláte. Bill se musel ještě odmalovat."řekne Tom.
"To není pravda to tys to zdržoval: 'Jaký si mám vzít plavky?? Tak jaký??'" napodobuje Bill Tomův hlas a my se začnem smát, ale nejdřív jenom tak přidušeně, aby Tom nebyl naštvanej, ale když vidíme jeho nakvašenej pohled, neudržíme se a vybuchnem.
"No tak aby sme pomalu šli, co vy na to??" přeruší nás Tom a vyrážíme.
Cesta je opravdu krátká, dyť už sem tudy včera šla, že jo. Za chvilku sme na tý mýtince, po který sem se včera s Tomem váleli.
"Jůůůůů tady to je hezký." řekne Chris a roztahuje deku pro všechny. Já si vyndám z tašky ručník, a chystám si svlíknout šaty, co mám přes plavky. Najednou ucítím něčí ruce na mých lýtkách. Chytí mi spodek šat a vine je nahoru přes hlavu, aby mi je sundal. Nebránim se, stejnak sem si je chtěla sundat. Aspoň se nemusim ohybat =) Dám ruce nahoru, aby mohl dokončit svoje dílo. Otočim se abych viděla, kdo to byl, ale ten někdo, už mě popadne do náruče a útíká se mnou k jezeru.
"Neeeeeee Tome nech toho" křičim na něj. Hned jak sem ucítila ty ruce na nohou sem věděla, že to je on, asi proto sem se nebránila. Jeho poznám snad i se zavřenýma očima.
"A proč?? Stejně bys do tý vody jednou šla sama, tak ti s tim trochu pomáhám" uculí se na mě a už mizim pod hladinou. Ale nedám se a stáhnu ho s sebou. Když se vynořim vidim, jak pod vodou vedle nás mizí Chris s Billem. Společně blbneme ve vodě. Hrajem si s míčem, podplouváme se když už toho máme dost, vylezem na deku.
"Máte někdo hlad, udělala sem s sebou trochu jídla." ani sem se nemusela ptát. Tom se okamžitě začal sápat na košík, který sem přinesla. Pokrájela sem trochu ovoce, jenom na zasycení. Tom se netvářil nijak nadšeně, když to vybalil, ale za chvilku to do sebe házel hlava nehlava.
"Tak co podnikneme večer??" zeptám se.
"No máme tady pár stolních her a hodně alkoholu, tak to můžem zkombinovat…..myslim, že nudit se nebudem, co vy na to??" Zeptá se Tom a Bill se na nás dívá a čeká na odpověď.
"Proč ne, stejně se to musí vypít, že jo??." Takže večerní aktivita je už více než jasná. Teď jenom doufám, že to dopadne dobře…
Angee