Brejlounek??? Už nikdy!!!-X.
"Co tu děláš??? Víš jak sem se lekla??" skoro vyjeknu na Toma, kterej mi položil ruku na rameno.
"Promiň, nevěděl sem, že tě to tak vystraší." Omlouvá se se smíchem.
"Můžu si přisednout?" zeptá se. Přikývnu a usadí se vedle mě na kámen. Nějakou dobu jenom sledujeme jezero a vychutnáváme si to ticho.
"Taky tak miluješ ten klid??" zeptá se mě.
"Jo, ale nesmí ho být moc. Mám ráda, když se něco děje, ale čas od času je důležitý si odpočinout." Podívám se přitom na něj. Podle mě je neslušný se s někym bavit a přitom se mu nedívat do očí. Od mala mě to tak učili, takže na tom asi už nic nezměnim. Nikdy mi to nedělalo potíže, ale u Toma se cítím…..nesvá. Když se mu zahledim do očí zamrazí mě až mi skoro vstanou chloupky na zátilku. Ale nedokážu svůj pohled odtrhnout. Dívá se mi do těch očí tak……upřímě, něžně, nevinně….až se tomu sama divim.
"Tak…..ehm….vy ste hodně slavný s kapelou??" zeptám se na první kravinu, která mě napadne, abych prolomila to ticho.
"No jak kde. Ale začínáme prorážet i do světa. Snad časem." Řekne a zahledí se na oblohu.
"Poď se projít, nechce se mi jen tak sedět, už mě začíná brnět celej člověk." =) vstanem a pomalu obcházíme jezero.
Povídáme si o dětství, průšvizích, škole, láskách….prostě o našem dosavadním životě. Celou dobu, co mi o sobě něco vypráví, si ho prohlížím. Má jemnou pleť, zatím bez náznaku mužství. Když mluví chvílema si hraje s piercingem ve rtu, líbí se mi to. I přes to jak je tma, měsíc nás osvětluje a já obdivuju jeho nádherný hnědý oči. Má je takový dětský a přitom sou v nich vidět takový uličnický plamínky, který když vyhasnou, tak Tom přestane být Tomem. Je to prostě andílek s ďáblem v těle. Když dopoví podívá se na mě. Nedokážu se na něj nedívat.
Po chvilce, ale přece jenom uhnu pohledem a mířim si to na malou mýtinku, která je pokrytá jemnou trávou. Lehnu si na ní a pozoruju hvězdy. Tom se na mě nějdřív jen dívá a potom si lehne vedle mě.
"To je nádhera." Obdivuju noční oblohu. Převalim se na bok, abych se mohla dívat na Toma. Ráda pozoruju lidi. Všímám si tak pozorně všech detailů jejich obličeje a pak si je snadno vybavím. Tom se taky převalí na bok a oba si hledíme do očí. Jen tak tam ležíme a vnímáme jeden druhého. Divim se, že mi není zima, protože, když sem vyšla ze srubu, začínalo být celkem chladno, přece jenom už je skoro podzim. Ale jak sem tam tak ležela a dívala se do jeho očí samo o sobě mě to hřálo. Tenhle pocit neznám. Je to hezký a nechci, aby to přestalo, ale mozek je silnější než pocity tak vstanu a jdeme společně zpět k chatce.
Když se vracíme zpátky, Tom vytáhne krabičku a zapálí si.
"Doufám, že ti to nevadí??" zeptá se mě.
"Ne ne, to je dobrý." Ujistim ho.
"Dáš si??" nabízí mi. Možná se vám to bude zdát divné, ale kdysi sem ze stresu kouřila. Pomáhalo mi to, ale překonala sem se a přestala sem. Teď sem příležitostní kuřačka. Už na tom nejsem závislá.
"No nic se nestane, když si dám." Neodmítnu jeho nabízející cigárko a zapálim si. Už vim, proč sem s tim přestala, napadne mě. Ale dokouřim to a nedám na sobě nic znát.
Společně dojdeme ke srubu a vejdeme. Rozhlídnu se po obýváku a hledám, jestli tady ještě někde není Chris s Billem. Áááááááááááá támhle sou….zatáhnu Toma za rukáv, aby mě následoval a jdeme se podívat na ty dva. Bill je opřenej hlavou o opěradlo gauče a Chris mu leží v klíně. Oba spokojeně oddechujou. Usměju se a přikryju je dekou.
"Tak dobrou noc a sladký sny." Rozloučim se s Tomem pusou na tvář a jdu na pokoj. Tam popadnu ručník a mizim co nejdřív do koupelny. Když se domeju, vlezu do postele a zavřu oči. Už skoro usínám, když uslyšim, že někdo otevřel dveře od našeho pokoje. Nechci otevřít oči, třeba to je jenom Chris a přesunuje se tam, kde má spát normálně. Ale najednou kroky utichnou. Cítím na sobě něčí pohled, ale oči nechám zavřený. Někdo mě pohladí po tváři a zašeptá dobrou noc. Vlepí mi pusu na tvář a odchází. Ještě stihnu zaregistrovat mízící dredy ve dveřích =) No tak to je pěkné, pomyslím si. Copak se nám to z toho Toma vyklubalo za romantika!! Konečně spokojeně usínám……
Angee